Kdy a do jaké míry odpovídají advokáti klientům za škodu?

Advokáti jsou ze zákona pojištěni proti pochybením, kterých se mohou při zastupování svých klientů dopustit. Práce advokáta je totiž mnohdy hektická a může se stát ledasco. Advokátní „klasika“ je, že advokát podá po lhůtě podání, kde je propadná lhůta. Stává se však, že klient se snaží hojit na advokátovi i tehdy, kdy se advokát žádného pochybení nedopustil a výsledek soudního sporu je „jenom“ jiný, než si klient představoval.

Pro tyto případy existuje sice nehojná, avšak standardní judikatura Nejvyššího soudu, která se zabývá zodpovědností advokáta se zohledněním jeho poučovací povinnosti i s hodnocením odpovědnosti advokáta (???) za výsledek sporu.

Předkládáme dostupné články a judikáty a zároveň shrnujeme právní názory Nejvyššího soudu, které z této části na štěstí ne příliš hojné právní agendy vyplývají:

 

1. „Advokát nemůže předjímat výsledek sporu“ a dále: „Je třeba vzít v úvahu, že prakticky všechna soudní řízení nesou riziko prohry…“

2. „Není porušením povinnosti advokáta, který na pokyn klienta, poučeného o možných důsledcích, zvolí z možných procesních strategií (kdy všechny nesou určitá rizika) tu, jež v důsledku okolností, které advokát nemohl předem vědět ani ovlivnit, nevedla k úspěchu v soudním sporu.“

3. „Odpovědnost advokáta za škodu klientovi při neúspěšné procesní strategii – koncept odpovědnosti advokáta nelze brát jako odpovědnost za výsledek, třeba vzít v úvahu, že prakticky všechna soudní řízení nesou riziko prohry a nutnosti hrazení nákladů řízení, které nelze předem přesně odhadnout, natož objektivně vyčíslit a prezentovat klientovi, nelze tedy v tomto směru klást nepřiměřené nároky, jež by prakticky znemožnily výkon advokacie. Nejvyšší soud ČR konstatoval, že není porušením povinnosti advokáta, který na pokyn klienta, poučeného o možných důsledcích, zvolí z možných procesních strategií (kdy všechny nesou určitá rizika) tu, jež v důsledku okolností, které advokát nemohl předem vědět ani ovlivnit, nevedla k úspěchu v soudním sporu.“

(vše viz Rozsudek NS ČR sp. zn. 25 Cdo 1734/2016, ze dne 27.09.2017)

a dále:

4. „Základem práce advokáta je jeho poučovací povinnost, ačkoliv explicitně v zákoně není stanovena“.

(viz rozsudek NS ČR 25 Cdo 5819_2017 ze dne 20. 6. 2018)