Náležitosti kárného rozhodnutí

Kárná rozhodnutí kárného senátu a odvolacího kárného senátu ČAK musí mít náležitosti, které specifikovaly ve svých rozhodnutích správní soudy.

20 Úno 2021

Náležitosti výroku rozhodnutí

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu 2 As 34/2006 - 73 ze dne 15. 1. 2008, který se plně vztahuje i na kárné řízení, vedené ČAKem, platí, že: „Výrok rozhodnutí o jiném správním deliktu musí obsahovat popis skutku uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným.“
20 Úno 2021

Preventivní funkce rozhodování o správním deliktu

Podle zde zveřejněného rozsudku Nejvyššího správního soudu 10 Ads 198/2014 - 41 ze dne 3. 11. 2015  „...rozhodnutí o správním deliktu nemá pouze represivní funkci, nýbrž i funkci preventivní. Postihovanému subjektu musí být zřejmé, čeho konkrétně se dopustil, jakým způsobem, v čem je spatřována nebezpečnost jeho činu, aby se napříště mohl podobného jednání vyvarovat.“
20 Úno 2021

Náležitosti výroku správního rozhodnutí

Rozhodnutí v kárné věci musí splňovat všechny náležitosti správního rozhodnutí. Zde se Nejvyšší správní soud vyjádřil k náležitostem, které musí obsahovat výrok rozhodnutí.
20 Úno 2021

Rozsudek o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24.6.2016, č. j. K 77/2015

Soud zamítl žalobu navrhovatelky na neoprávněnost kárného řízení. Žalobkyně se domáhala zrušení rozhodnutí odvolacího kárného senátu odvolací kárné komise České advokátní komory ze dne 4.12.2015, č.j. K 77/2015 (dále též jen „rozhodnutí kárného senátu“). Rozhodnutím kárného senátu byla žalobkyně shledána vinnou, že se dopustila kárného provinění tím, že ačkoliv zastupovala X (dále též jen „stěžovatel“) v několika (v rozhodnutí blíže specifikovaných) nalézacích a exekučních řízeních a v rámci poskytování právních služeb získala řadu informací o svém klientovi (stěžovateli), v roce 2014 převzala právní zastoupení společnosti PEGISAN s.r.o., jako žalovaného proti stěžovateli jako žalobci v blíže specifikovaných řízeních vedených u OS Plzeň – město. Tím žalobkyně porušila § 16 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o advokacii“), § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 etického kodexu a § 19 odst. 1 písm. c) zákona o advokacii, za což jí byla uložena pokuta ve výši 10 000 Kč a náhrada nákladů kárného řízení.