K výkonu advokacie

Dne 1. 9. 2020 uveřejnil Advokátní deník můj článek s názvem „Nepřezkoumatelné jednání kárného žalobce – někteří soudům nepodléhají.“ Tvrdila jsem v něm, že je to jen a pouze předseda kontrolní rady České advokátní komory (dále též „kontrolní rada“), kdo je „vládcem nad osudy advokátů“ a jen on sám rozhoduje o tom, koho kárně zažaluje a koho nikoliv.

K tomuto článku vyšel dne 4. 9. 2020 v Advokátním deníku článek, který bohužel neměl konkrétního autora, ale byl označen jako „reakce Advokátního deníku“. Protože každý text, uveřejněný v médiích, má svého autora, je zřejmé, že skutečný autor evidentně neměl dost odvahy se ke svému autorství přiznat a skryl se za „Advokátní deník“. Pakliže ovšem Advokátní deník vydává Česká advokátní komora, je možno říci, že „reakce Advokátního deníku“ je názorem České advokátní komory. Tento fakt je pro autorku původního článku natolik smutnou záležitostí, že považuje za nutné na něj reagovat, a to podrobným právním rozborem.

V souvislosti s koronavirovou infekcí a mimořádným stavem, vyhlášeným vládou, připomenul kolega Václav Vlk situaci ohledně povodní v roce 2002.

Podle stanoviska Ministerstva spravedlnosti o přijetí krizových opatření týkajících se prevence šíření koronaviru vládní usnesení ze dne 14. března 2020 nedopadá na na služby poskytované notáři, advokáty, soudními exekutory a insolvenčními správci. V rámci činnosti těchto profesí totiž v jejich sídlech nedochází k shromažďování většího množství osob a nevzniká tak ani zvýšené riziko šíření infekce, jemuž má předejít krizové opatření. Ministerstvo též připomnělo, že aplikací krizového opatření na předmětné prostory by mohla být nepřípustně dotčena realizace Listinou základních práv a svobod zaručeného práva na právní pomoc. Zároveň však doporučilo vykonavatelům dotčených profesí přijmout vhodná opatření k vyloučení či omezení rizika v rámci výkonu jejich činnosti.

Publicista a justiční aktivista Tomáš Pecina na svém blogu upozorňuje na jedno z doporučení České advokátní komory směrem k advokátům, které se týká vnášení mobilních zařízení do věznic během návštěv klientů, které obhajují. Článek se svolením autora přebíráme v plném znění.

Dne 5. listopadu 2019 vynesl Ústavní soudu nález č. II ÚS 474/19, který se bezprostředně týká advokátů a toho, zda si skutečně musí nechat vše od svých bývalých klientů líbit.

Mnozí možná neuvěří, čím vším se musí kárný senát České advokátní komory zabývat. Příklad, o kterém informujeme tentokrát, je jen střípkem v mozaice vnitřního dění na poli advokacie. Máme za to, že pokud tedy už ve věci musí rozhodovat kárný senát, bylo by dobré o něm zpravit i veřejnost, což tímto činíme a doufáme v otevření diskuse na tato témata.