ČAK má plnou informační povinnost

Jak jsme již informovali, Úřad na ochranu osobních údajů opakovaně rozhoduje, že ČAK má úplnou informační povinnost a musí odpovídat na dotazy, které jí jsou kladeny dle tzv. Informačního zákona - zák. č. 106/1999 Sb., Zákon o svobodném přístupu k informacím. Pokud je nám známo, tak ÚOOÚ opakovaně - a to dokonce opakovaně ve stejné věci - ruší rozhodnutí ČAK o zamítnutí žádosti a přikazuje ČAK znovu rozhodnout. Čekáme, kdy ÚOOÚ dojde trpělivost, rozhodnutí ČAK "pouze" nezruší a rovnou přikáže informaci vydat...

To, že Česká advokátní komora je organizací, ve které převažuje "veřejný účel" ve smyslu § 2 odst. 1 InfZ, takže má plnou informační povinnost, začalo vyplývat  z usnesení Nejvyššího správního soudu, které bylo následně uveřejněno ve Sbírce rozhodnutí NSS č. 7/2021. Zde se Nejvyšší soud zabýval postavením Hospodářské komory. Dovozuje v něm, že Hospodářská komora je veřejná instituce podle § 2 odst. 1 InfZ, protože je veřejnoprávním subjektem a její veřejný účel je u ní převažující. To, že Hospodářská komora je veřejnoprávním subjektem je dovozováno ze skutečností, že komora byla zřízená zákonem a částečně je pověřená výkonem veřejné moci a správy. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí použil tentýž pětistupňový test, jako provedl Ústavní soud v nálezu ve věci "Letiště Praha" (sp. zn. I. ÚS 260/06). Veřejná instituce je povinným subjektem s plnou informační povinností podle § 2 odst. 1 InfZ na rozdíl povinných subjektů podle § 2 odst. 2 InfZ (informační povinnost omezená jen na rozhodovací činnost v oblasti veřejné správy).

Praktická implikace na ČAK se nabízí tj. závěr že i ČAK je veřejnou institucí podle § 2 odst. 1 InfZ s plnou informační povinností, tedy i ve vztahu k informacím k činnosti samosprávy. Po analýze judikátu není možné dospět k jinému závěru, že postavení České advokátní komory je "totéž v bleděmodrém" jako v případě Hospodářské komory, ba její postavení je tak říkajíc "ještě veřejnoprávnější". Platí tedy, že ČAK má povinnost podávat informace i o své tak zvané samosprávné činnosti, neboť i ta má charakter informace, podléhající informačnímu zákonu. Co se však jeví již zcela jisté je to, že informace o výkonu kárné pravomoci (veřejné správy) (§ 2 odst. 2 InfZ) tedy Česká advokátní komora odmítat nemůže.

Lze ještě poukázat na to, že dle názoru Unie advokátů, z.s. je Nejvyšší správní soud vyšší instancí než Úřad pro ochranu osobních údajů, takže nelze předpokládat, že by ÚOOÚ "šel proti" tomuto rozhodnutí.

Protože causa, které se otázka informační povinnosti ze strany ČAK dotýká, není dosud ukončena, můžeme zde nyní pouze slíbit, že věc budeme i nadále sledovat a budeme se těšit na veřejná pravomocná rozhodnutí.

Do doby konečného verdiktu ve věci ČAK přikládáme alespoň rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ohledně Hospodářské komory.