Vyjádření ČAK – 25 bezúhonných let v advokacii polehčuje v kárném řízení?

V bulletinu advokacie č. 3/2021 bylo uveřejněno kárné rozhodnutí, nad kterým je záhodno se pozastavit.

Především se jedná o fakt, že jde o věc již dávno skončenou, vedenou pod číslem K 80/2018. Jedná se tedy o minimálně tři roky starou věc. Kárné oddělení, které ji zveřejnilo, ji však evidentně považuje za tak důležitou a zásadní, že bez ohledu na stovky dalších kárných rozhodnutí, která od té doby padla, považuje za nutné publikovat právě toto.

Pokusme se pochopit, proč tomu tak je:

Nejdříve meritum věci: Kárně stíhaný přijal obhajobu trestně stíhané poté, co zastupoval jejího manžela v opatrovnické věci, přičemž jeho bývalý klient byl v této trestní věci poškozeným. Je tedy evidentní, že se jedná o jeden z nejtěžších prohřešků ve výkonu advokacie, totiž konfliktu zájmů mezi advokátovým minulým a nastávajícím klientem. Převzít zastupování takového klienta je považováno za zcela neetické a je standardně kárně stíháno. Jistěže se to může stát - zejména s odstupem více než pěti let, kdy již advokátní spisy nejsou archivovány a jedná se o zcela jinou záležitost, případně také klienty, kteří jsou v konfliktu zájmů, mohou zastupovat různí advokáti v téže advokátní kanceláři, takže advokát, přebírající časově následujícího klienta, si to hned neuvědomí. To však nebyl tento případ. Advokát musel vědět, že jeho bývalý a nadcházející klient je v konfliktu zájmů, protože jeho bývalý klient byl součástí nového případu - a to jako poškozený. Tedy advokát stál přímo proti svému bývalému klientovi.

Přesto Kárný senát ČAK udělil pouze napomenutí, neboť advokát, který se dopustil druhého nejpřísněji hodnoceného prohřešku (hned po zpronevěře úschovy), se kál. Jistěže s ohledem na podpůrné použití pravidel platných v trestním řízení i v rámci kárné praxe je akceptovatelné, že „účinná lítost“ je polehčující okolností. Zde však přiznání a deklarovaná lítost vede fakticky k vyvinění. Je pozoruhodné, jak kárný senát šel této konstrukci kárně stíhaného advokáta naproti, když uvedl, že advokát převzal druhé právní zastupování „bez nějaké zištné či jiné osobní motivace“. Motivace získat palmáre za obhajobu byla zřejmě „nezištná“... Pokud by se jednalo o obhajobu „pro bono“ (i když ani ta neomlouvá a nedovoluje převzetí zastupování klienta, jehož zájmy jsou v rozporu s klientem dříve advokátem zastupovaným), zajisté by to bylo ve článku zmíněno - což není.

Podle názoru Unie advokátů, z.s. je důvod, proč bylo toto relativně staré kárné rozhodnutí uveřejněno nyní, jednoznačný. Jedná se o vzkaz České advokátní komory advokátům, který by mohl znít asi takto: Pokud se ponížíte, budete se kát a nebudete „potížisti“ a hlavně - když budeme chtít, tak vyváznete s jen formální úhonou i v případě, kdy se jiní mohou strachovat o zachování své advokátní praxe. K vlastnímu poskytnutí důkazu o „výběrové spravedlnosti“ České advokátní komoře srdečně gratulujeme.