Unie advokátů, z.s. zaujímá k této situaci následující stanovisko:
Předně je třeba říci, že k poskytování těchto služeb dochází již léta pod různými názvy. Což neznamená, že s touto praxí je možno souhlasit, avšak realitu všedního dne nelze ignorovat. Původem tohoto stavu je dle Unie advokátů z.s. dvojí skutečnost. Prvním faktem je, že se ukazuje, že sloučení Komory komerčních právníků pravděpodobně nebylo krokem, který je možno hodnotit pouze kladně. Nová úprava nově ustanovené „živnosti“ je totiž ve své podstatě náplní práce komerčních právníků. Je otázka, zda by nebylo řešením opět Komoru komerčních právníků ustavit s tím, že by jejich činnost byla vymezena právě tak, že by též obsahovala náplň nově ustavené živnosti. Připomínáme, že v sesterské Slovenské republice ke sloučení advokátů a komerčních právníků nedošlo a situaci, která tam panuje, považuje Unie advokátů, z.s. za přehlednější, než je ta v ČR. Rozdělení činnosti advokátní a komerčně-právní by také umožnilo na příklad přesunout DPH advokátních služeb, poskytovaných fyzickým osobám, do snížené sazby, což by významně napomohlo k dostupnosti právních služeb těch, kteří právní služby potřebují nejvíce, totiž nepodnikatelským subjektům. V tomto směru by pak Česká republika lépe naplňovala svou povinnost zabezpečit všem přístup k právní pomoci, k čemuž je zavázána mimo jiné Úmluvou o lidských právech a základních svobodách.
Dále: Česká advokátní komora protestuje proti skutečnosti, že toto nařízení vlády bylo vydáno bez jakékoliv konzultace s ní. Zde je nutno připomenout nedávná tvrzení ČAKu, kdy v návaznosti na návrh senátorky Mgr. Šípové ohledně změny zákona o advokacii ČAK prohlašovala, že je to fakticky pouze ona, kdo je oprávněn podávat návrhy na změnu zákona o advokacii, respektive, že k tomu není oprávněn nikdo jiný. Již tehdy Unie advokátů, z.s. upozorňovala na skutečnost, že toto tvrzení není podloženo naprosto žádným právním předpisem, přičemž oba zákony o advokacii, které byly přijaty po roce 1989, byly iniciativními poslaneckými návrhy. Na příkladu zde pojednávaného nařízení vlády je vidět, že představy ČAK o výlučnosti vlastního působení na této části legislativního procesu jsou mylné a byly mylné i v případě návrhu senátorky Mgr. Adély Šípové. Podle názoru Unie advokátů, z.s. uvedla Česká advokátní komora v případě legislativního návrhu Mgr. Šípové Senát ČR svým stanoviskem v omyl a je možné, že textace nařízení vlády je i reakcí na tento způsob jednání vedení České advokátní komory. Ta ostatně prohlašuje, že toto nařízení vlády dle jejího názoru ohrožuje principy, na nichž déle než 30 let stojí nezávislá a svobodná advokacie, přičemž tyto principy hodlá ČAK bránit všemi postupy, které právní řád umožňuje. Unie advokátů, z.s. je toho názoru, že právní řád neumožňuje naprosto žádnou obranu proti postupům jak vlády, tak Parlamentu ČR, a to prostě proto, že ČAK není orgánem ani zákonodárné, ani výkonné moci. Jedinou možností, jak takovým situacím, jako je přijetí zde rozebíraného nařízení vlády, předcházet, je intenzivní spolupráce jak s Parlamentem, tak s vládou, avšak zejména se členskou základnou, se kterou je potřeba na daná témata otevřeně diskutovat. Dle názoru Unie advokátů, z.s. existují ve všech těchto směrech ze strany ČAK značné rezervy.
Inkriminovaný bod nařízení vlády, který dle názoru ČAK zasahuje do výkonu advokacie, zní takto:
V příloze č. 4 se ve sloupci Obor činnosti za bod 79 vkládá nový bod 80, který zní:
80. Poskytování služeb pro právnické osoby a svěřenské fondy, a k němu se ve sloupci Obsahová náplň oboru činnosti vkládá text, který zní:
Jednání za klienta při řízení nebo provozování obchodní korporace, podnikatelského seskupení nebo jiného jim obdobného útvaru. Jednání za klienta při získávání a shromažďování peněžních prostředků nebo jiných penězi ocenitelných hodnot za účelem založení, řízení nebo ovládání obchodní korporace, podnikatelského seskupení nebo jiného jim obdobného útvaru. Jednání za klienta při zakládání nebo správě svěřenského fondu nebo jemu svou strukturou nebo funkcemi podobného zařízení řídícího se právem jiného státu (dále jen svěřenský fond). Jednání za klienta při získávání a shromažďování peněžních prostředků nebo jiných penězi ocenitelných hodnot pro svěřenský fond za účelem jeho založení nebo správy. Zakládání právnických osob a s tím spojené služby, včetně zprostředkování sepsání zakládací listiny, společenské smlouvy nebo stanov, správy vkladů a zajištění zápisu do veřejného rejstříku. Zakládání právnických osob za účelem převodu podílů v nich klientovi. Služby spojené se vznikem svěřenského fondu, včetně zajištění zápisu svěřenského fondu do evidence svěřenských fondů, zprostředkování uzavření smlouvy o vyčlenění majetku jeho svěřením do správy svěřenského správce, sepsání takové smlouvy nebo pořízení pro případ smrti, jímž dochází k vyčlenění majetku jeho svěřením do správy svěřenského správce nebo sepsání statutu svěřenského fondu. Dočasné jednání za právnickou osobu související s jejím vznikem, včetně jednání jménem právnické osoby před jejím vznikem. Výkon činnosti správce vkladů. Dočasný výkon funkce svěřenského správce v souvislosti se vznikem svěřenského fondu. Poskytování prostor pro umístění sídla právnické osoby, nejedná-li se o prostory pro umístění skutečného sídla, administrativní služby spojené s umístěním sídla právnické osoby v těchto prostorách, jako je zápis sídla do veřejného rejstříku nebo přebírání pošty. Výkon akcionářských práv pro klienta, který není právnickou osobou, jejíž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na evropském regulovaném trhu a která podléhá požadavkům na zveřejnění informací rovnocenným požadavkům práva Evropské unie.
Obsahem činnosti není činnost notářů, osob oprávněných k výkonu advokacie podle zákona o advokacii, osob zabývajících se obhospodařováním nebo administrací investičního fondu anebo zahraničního investičního fondu, poskytování investičních služeb, poskytování platebních služeb, realitní zprostředkování, pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor.
Odkaz na celý právní předpis na příklad zde: