Konec advokátního tarifu v Čechách - začátek soudů českých advokátů u ESLP?

"Měli jsme ty nejlepší úmysly, ale dopadlo to jako vždycky." Nesmrtelný výrok Viktora Stěpanoviče Černomyrdina, bývalého předsedy vlády Ruské federace, se může stát erbovním heslem současného představenstva České advokátní komory. Proč k valorizaci advokátního tarifu nedošlo/nedojde? Tím se jistě bude Unie advokátů podrobně zabývat a neopomine pečlivě rozebrat i evidentní konflikt zájmů ve kterém je předseda České advokátní komory.
Je možné zastupovat advokátní komoru v "nesouladém jednání" s Ministerstvem spravedlnosti a zároveň mít Ministerstvo spravedlnosti jako klienta? Unie advokátů, z.s. je přesvědčena o tom, že kdyby v obdobném postavení byl jakýkoliv jiný advokát, je okamžitě ČAKem stíhán pro porušení vnitrostavovských předpisů. Pro předsedu ČAK však tyto zřejmě neplatí...  
Pozoruhodné na níže citovaném článku jsou i další vyjádření:
 
"Návrh, o němž v pondělí informovalo Právo, počítá s navýšením tak, aby výše tarifu odpovídala inflaci za roky 2006 až 2022, která podle údajů Českého statistického úřadu činí 51,6 procenta"
Mno.. tak těch 51,6 % nevypočítal Český statistický úřad, leč samotné Ministerstvo spravedlnosti. Jak jsme již referovali, učinilo tak prostým součtem inflací za jednotlivá léta, aniž by zohlednilo jejich kumulaci. Ve skutečnosti činí inflace od poslední legislativní úpravy advokátního tarifu  64,86 %. Upozornilo na to v rámci připomínkových řízení několik ministerstev a ústředních orgánů státní správy. Přesto je v článku uvedeno číslo nesprávné, leč nižší, které vypadá alespoň trochu méně tragicky. Tragické ovšem je, že - převedeno do 
praktického vyjádření - jestliže v roce 2006 dostali advokáti 100,- Kč, dnes dostanou z tutéž práci 35,- Kč.
Zde je nutno podotknout, že Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku se opakovaně zabýval stížnostmi advokátů, kteří odkazovali na porušení čl. 4 Úmluvy o lidských právech a základních svobodách, upravující zákaz otrockých prací, právě s odkazem na nepřiměřený přímus v poskytování právních služeb.
Nejznámějším  případem je spor "Van der Mussele x Belgie" č. 8919/80, vydaný 23. 11. 1983, který říká, že "za povinnou práci by mohla být považována služba, jejíž vykonání je nezbytné k získání přístupu k určité profesi, jestliže tato služba ukládá břemeno, které je natolik nadměrné či nepřiměřené vzhledem k výhodámm spojeným s budoucím výkonem této profese, že nelze mít za to, že výkon takové služby byl před tím dobrovolně akceptován. (cit. Kmec - Kosař - Kratochvíl - Bobek: Evropská úmluva o lidských právech,  C.H.Beck,Praha 2012, str. 454, celý text rozhodnutí volně k nalezení přes google v angličtině). Dalšími relevantními rozhodnutími je Bucha x Slovensko , č. 43259/07 ze dne 20. 9. 2011 a ani zde nebyl stěžující si advokát úspěšný. Ve slovenském případě se ESLP odvolal především na to, že poskytování právních služeb ex offo  plyne ze závazku státu zajistit právo na spravedlivý proces bez ohledu na majetkové poměry klienta (což UA naprosto nezpochybňuje) a opět dále to, že, řečeno velmi sumarizovaně, advokát dělal to co vždycky, tedy mu nevznikla žádná "nadměrná" pracovní zátěž. Problém ovšem je v případě advokátního tarifu jiný: zde není postižen pouze stát, který v roce 2006 přiznal advokátům určité ohodnocení jejich práce jako spravedlivou odměnu, ale též to, že odměnu sníženou o 64% je povinna platit i prohravší protistrana. Jinými slovy, o proti roku 2006 vítězná strana sporu dotuje prohravší stranu sporu 64 % odměny... tedy ještě jinak, vítězná strana prakticky dotuje prohravší stranu v jejím právním zastoupení. A to je situace, která je dle názoru Unie advokátů v soukromoprávních sporech naprosto nepřípustná.
Unie advokátů, z.s. proto sděluje, že je připravena v případě, že novela advokátního tarifu nebude přijata, pomoci všem advokátům, a to jak v přiznaných nákladech ex offo, tak nákladech přiznaných vůči protistraně, jim podat metodologickou ruku a dovést je až k řízení před ESLP. Protože, jak se říkává, "vocamcať až pocamcať".
 
Situace advokátů, pracujících za advokátní tarif a úspěšných stran sporu, dotujících své protistrany, je o to absurdnější, že souběžně s problematikou advokátního tarifu se projednává "odškodné" exekutorům za, řečeno v krátkosti, "nevymožitelné exekuce", což by mělo představovat cca 1,2 miliardy korun ze státního rozpočtu.    Srovnání postavení advokátů a exekutorů se tak dostává do tak příkrého rozporu, že při vší úctě k představenstvu České advokátní komory, pokud toto bude výsledek jednání ČAK s Ministerstvem spravedlnosti, bude to především důkaz naprosté neschopnosti představenstva ČAK a dokladem nejen nutnosti rezignace celého představenstva, ale i zcela zásadních změn v zákonu o advokacii, ktré by postavení České advokátní komory zcela přehodnotilo.