Kárné stíhání advokátů ČAKem

Dne 1. 9. 2020 uveřejnil Advokátní deník můj článek s názvem „Nepřezkoumatelné jednání kárného žalobce – někteří soudům nepodléhají.“ Tvrdila jsem v něm, že je to jen a pouze předseda kontrolní rady České advokátní komory (dále též „kontrolní rada“), kdo je „vládcem nad osudy advokátů“ a jen on sám rozhoduje o tom, koho kárně zažaluje a koho nikoliv.

K tomuto článku vyšel dne 4. 9. 2020 v Advokátním deníku článek, který bohužel neměl konkrétního autora, ale byl označen jako „reakce Advokátního deníku“. Protože každý text, uveřejněný v médiích, má svého autora, je zřejmé, že skutečný autor evidentně neměl dost odvahy se ke svému autorství přiznat a skryl se za „Advokátní deník“. Pakliže ovšem Advokátní deník vydává Česká advokátní komora, je možno říci, že „reakce Advokátního deníku“ je názorem České advokátní komory. Tento fakt je pro autorku původního článku natolik smutnou záležitostí, že považuje za nutné na něj reagovat, a to podrobným právním rozborem.

Jak zjistil server iRozhlas.cz, kárná žaloba, kterou minulý týden podala Česká advokátní komora na bývalého ministra Vladimíra Kremlíka kvůli údajnému porušení advokátního kodexu v jeho kauze týkající se možné korupce při tendru na mýtný systém, obsahuje hned dvě zásadní pochybení. Nesprávně totiž uvádí, kdy mělo mezi Kremlíkem a právníkem Martinem Janouškem (kterého Kremlík z pokusu o korupci viní) dojít k setkání, a také místo této schůzky je podle Kremlíka v žalobě uvedeno chybně. Kárná žaloba tak fakticky nepravdivě vymezuje čin, za který chce Kremlíka sankcionovat. Podle Kremlíka tak nelze vést kárné řízení, neboť skutek v podobě, o které žaloba hovoří, se vůbec nestal. ČAK ovšem odmítá se k těmto procesním chybám v průběhu řízení vyjadřovat. Více tuto procesní věc nechce komentovat ani sám exministr Kremlík.

Jak informovaly servery iHned.cz a Česká justice, Česká advokátní komora podala na advokáta a bývalého ministra dopravy Vladimíra Kremlíka kárnou žalobu. Iniciátorem této žaloby je právník Martin Janoušek. Toho Kremlík v minulosti označil v médiích jako člověka, který se ho pokusil částkou 1,5 milionu korun podplatit ve prospěch ovlivnění zakázky na auditora mýtného systému. Advokátní komoře vadí, že Kremlík novinářům umožnil nahrání své schůzky s Janouškem. Tím podle ní porušil etický kodex advokáta, jenž se na něj vztahoval i v době, kdy advokátní činnost nevykonával právě kvůli své ministerské funkci.

Jedním z praktických problémů, kterým advokát při přebírání právního zastupování čelí, je ukončení právního zastupování předchozího advokáta. Tento problém je obzvláště palčivý ve věcech civilně-právních a řízeních, probíhajících dle Zákona o zvláštních řízeních soudních, kde účastník řízení smí být zastoupen pouze JEDNÍM ADVOKÁTEM.

Jak informoval web pravniradce.ihned.cz, podle nálezu Ústavního soudu by se advokát, který byl po tři roky neopodstatněně kárně stíhán Českou advokátní komorou, měl domáhat svého odškodnění po ČAKu, nikoli po Ministerstvu spravedlnosti.

Mnozí možná neuvěří, čím vším se musí kárný senát České advokátní komory zabývat. Příklad, o kterém informujeme tentokrát, je jen střípkem v mozaice vnitřního dění na poli advokacie. Máme za to, že pokud tedy už ve věci musí rozhodovat kárný senát, bylo by dobré o něm zpravit i veřejnost, což tímto činíme a doufáme v otevření diskuse na tato témata.

Unie advokátů, z.s. má pochybnosti o tom, zda expresivní vyjádření a "vtípky", byť i nevhodné či méně vhodné, mohou být předmětem kárného stíhání, když to je kárný senát, který určuje čistě ze subjektivních hledisek, co je a co není porušením  „důstojnosti advokáta“.  „Důstojnost advokáta“ nebyla nikdy nikde definována a záleží na čistě subjektivním hodnocení kárných žalobců, jak „porušení důstojnosti“ vnímají oni sami. Taková interpretace obsahu kárného provinění je přitom tak neurčitá, že lze těžko hovořit o řádně vymezené „skutkové podstatě“ kárného provinění. Unie advokátů přitom poukazuje na skutečnost, že rozdíl ve vnímání vhodnosti či nevhodnosti jednání advokátů může být dán i generačními rozdíly, neboť v kárných komisích často zasedají advokáti, kteří jsou o generaci (i více) starší než posuzovaní advokáti, takže posuzování reality a toho, jak je vnímána veřejností může být značně zkreslené.