Je to stále dokola: vyjádřete se a pošlete. Aneb co dělat, když na advokáta je podána stížnost.

žalobcem. Ten ovšem je veřejnosti (a to často i samotným advokátům) osobou prakticky neznámou, protože veřejně vystupuje pouze velmi zřídka. Dlužno připomenout, že předsedou Kontrolní rady a jediným kárným žalobcem, oprávněným podat kárnou žalobu, je již od roku 1996 JUDr. Jan Mikš. Již tato doba, po kterou svou funkci vykonává, svědčí o tom, kdo ve skutečnosti ČAK vládne.

Jak to ovšem je s praktickým administrativním výkonem „dohledu nad řádným výkonem advokacie“? Většina advokátů, které po dlouhá léta stížnost minula, se tváří v tvář své první stížnosti špatně orientuje. Především takovýto „prvně kontrolovaný“ advokát má často dojem, že Česká advokátní komora je tu pro něj a že svou úplnou součinností dosáhne toho, že se „vše vysvětlí“. Zcela zapomíná, že pro řízení před kárnými senáty ČAK platí per analogiam trestní řád (k tomu: Zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii - §35e odst. 2, rozsudek MS v Praze ze dne 3. 1. 2014, čj. 5 Ca 205/2009-69, rozsudek NSS 12 Ksz 1/2009 a nález III. ÚS 1076/07) a tudíž je obezřetnost na místě.

Kontrolní oddělení, které potenciálně se provinivšího advokáta kontaktuje, mu stížnost přepošle a klasickou formulací jej požádá, aby „předložil důkazy a písemnosti (dokumenty), které jsou důležité po prošetření stížnosti a vyjádřil se ke stížnosti “ Obvyklá lhůta k „vyjádření se“ je stanovena na deset dnů, což je značně disproporční ke lhůtě, ve které dále Kontrolní rada, případně kárné senáty, jednají. Při vznášení svých požadavků se ČAK odvolává ust. § 46 odst. 4 zák. č. 85/1996 Sb. o advokacii v platném znění a čl. 2 usnesení představenstva ČAK č. 9/1999 Věstníku. Zde považujeme za nutné obě právní normy připomenout v úplném znění: 

§ 46 ZAK

(4) Kontrolní radě přísluší dohlížet na dodržování tohoto zákona, zvláštních právních předpisů včetně zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, pokud souvisejí s výkonem advokacie nebo s činností Komory, jakož i stavovských předpisů jinými orgány Komory, zaměstnanci Komory, advokáty, evropskými advokáty a advokátními koncipienty. Advokáti, evropští advokáti a advokátní koncipienti jsou povinni předložit členům kontrolní rady veškeré jimi požadované písemnosti nebo jiné dokumenty vzniklé v souvislosti s poskytováním právních služeb nebo, není-li to dobře možné, umožnit členům kontrolní rady přístup k nim; stejnou povinnost mají jiné orgány Komory a zaměstnanci Komory, pokud jde o písemnosti nebo jiné dokumenty vzniklé v souvislosti s jejich činností.

Stejně tak ve „výzvě“ často citované ust. čl. 2 usnesení představenstva ČAK č. 9/1999 Věstníku je nutno znovu připomenut. Zni takto:

(1) Advokát je povinen předložit dokumentaci nebo klientský spis, případě jejich příslušnou součást, požádá-li ho o to člen kontrolní rady České advokátní komory nebo advokát, který byl pověřen předsedou kontrolní rady podle § 33 odst. 3 zákona, v rámci prověřování, zda došlo ke kárnému provinění.

(2) Žádosti podle odstavce 1 je advokát povinen bez odkladu vyhovět.

(3) Ustanoveními předchozích odstavců nejsou dotčeny jiné stavovské předpisy.

V současné době se velmi množí stížnosti na různá vyjádření advokátů na sociálních sítích a v rámci vyjádření politických názorů advokátů. Již z povahy těchto projevů vyplývá, že tato vyjádření nebyla učiněna v souvislosti s výkonem advokacie, takže těžko lze předpokládat, že by existoval „spis“ či dokumenty, které by byly relevantní pro „posouzení věci“ a především, které by Česká advokátní komora měla právo vyžadovat.

Kontrolní oddělení dále obvykle žádá, aby se prošetřovaný advokát „vyjádřil k jednotlivý bodům podnětu“. Žádat Komora může, bývá však zvykem ve slušné společnosti, že když se žádá o něco, na co dotyčný nemá nárok, tak se o toto PROSÍ.  Unie advokátů, z.s. opětovně připomíná, že advokát NEMÁ ZÁKONNOU POVINNOST se vyjadřovat ke stížnosti. Komora na tento fakt stále neupozorňuje, ačkoliv již o to byla z různých stran žádána. Unie advokátů je toho názoru, že pro korektnost vztahů by bylo velmi vhodné, kdyby Komora, když už advokáta nepoučuje, tak aby alespoň přeformulovala svou žádost, příkladmo takto:

 „Advokát má právo (nikoliv povinnost) se ke stížnosti vyjádřit. Jeho vyjádření může napomoci správnému posouzení stížnosti“. 

Při neexistenci takovéto formulace je Unie advokátů, z.s., toho názoru, že se ČAK snaží prošetřovaným advokátům vnutit neexistující povinnost, čímž si samozřejmě Kontrolní rada hodlá zásadním způsobem ulehčit práci.

Toto jednání ze strany České advokátní komory je nutno považovat za obzvlášť zavádějící s ohledem na rozsudky OS Praha 1 ze dne 3. 12. 2021 č.j.  31 C 80/2019-383 ve znění doplňujících rozsudků a MS Praha ze dne 2. 3. 2023, č.j. 22 Co 239/2022-489, dle kterých Česká advokátní komora nemá vůči stěžovateli uloženou mlčenlivost o skutečnostech, které jí advokát sdělí v rámci svého „vyjádření“. To znamená, že vyjadřující se advokát je značně omezen ve své obhajobě a „vysvětlení“, protože i toto může být stěžovatelem následně zneužito a případně znovu použito proti advokátovi.

S lítostí Unie advokátů, z.s. znovu upozorňuje advokáty na to, že následkem obvyklé praxe České advokátní komory to jsou právě oni sami, kdo podává pro své eventuální odsouzení Kontrolní radě veškeré podklady. Kolegové, kteří se zabývají trestními obhajobami, pravidelně radí svým klientům, aby ve svých výpovědích byli velmi zdrženliví, případně aby nevypovídali vůbec. K téže radě se uchyluje i Unie advokátů v případě prošetřování stížností. Znovu je nutno připomenout, že i zde platí dobře známé úsloví z amerických detektivek: „Vše, co od této chvíle řeknete, může být použito proti vám“.