Novela advokátního tarifu je již více než rok bolavou patou advokacie, aniž by se na obzoru jevil jakýkoliv posun. Česká advokátní komora údajně intenzivně jedná s Ministerstvem spravedlnosti, ovšem jak se zdá, "skutek utek". Neblahý stav advokátního tarifu se již začíná promítat i do advokátního stavu jako celku, když počet advokátních koncipientů i počet advokátů stále klesá. Advokacie již prostě není lukrativní zaměstnání, ale práce s nejasnými vyhlídkami a faktickým pracovním přímusem. Unii advokátů je samozřejmě známa rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, dle kterého ex offo advokacie není "otrockou prací", ve smyslu ust. čl. 4 odst. 2 Úmluvy, dle kterého je zakázáno vyžadovat, aby vykonával nucené nebo povinné práce. Faktem ovšem je, že tato judikatura se vztahuje k době, kdy inflace se pohybovala v jednociferných číslech. Je otázka, jak by se na tuto situaci ESLP tvářil v dnešní době, kdy hodnota odměny advokáta stanovená dle advokátního tarifu poklesla od doby přijetí vyhlášky dobře o 60 %, advokáti tedy pracují za méně než polovinu oproti době, kdy byla daná vyhláška přijata.