Dne 31. července 2025 se obrátila Unie advokátů, z.s., na ministryni spravedlnosti, paní Evu Decroix s návrhem na novelizaci Kancelářského řádu soudů v tom smyslu, aby bylo pro příště možné v soudní síni se napít bez toho, aby se účastníci řízení a jejich advokáti museli doprošovat explicitního povolení napít se od soudce či předsedy senátu. Odpověď ministryně spravedlnosti byla v zásadě kladná, i když upozornila, že právním základem dosavadní právní úpravy není Kancelářský řád soudů, ale vyhláška ministra spravedlnosti.
Vzhledem k tomu, že začátkem října 2025 proběhnou volby do Poslanecké sněmovny a lze očekávat personální změny na postu ministra spravedlnosti, obrátí se Unie advokátů, z.s. s žádostí o novelu vyhlášky ministra spravedlnosti v naznačeném směru až po ustavení nové vlády.
Unie advokátů, z.s. doufá, že tento drobný legislativní návrh bude nakonec úspěšně inkorporován do právního řádu ČR a přinese zlepšení situace zejména advokátům, kteří často tráví v jednacích síních dlouhé hodiny a o možnost se v průběhu řízení napít musí soud žádat způsobem, který může být vnímán jako do jisté míry i ponižující.

Jak je to se správní žalobou proti rozhodnutí představenstva? Proč nesplňují rozhodnutí představenstva standardy práva na spravedlivý proces? ČAK je veřejnoprávní instituce a nemá právo na náhradu nákladů řízení!
Ve své žalobě na ochranu osobnosti se kolega advokát domáhal nejprve u Obvodního soudu pro Prahu 1 omluvy za to, že mu Česká advokátní komora pozastavila členství v ČAK z důvodu trestního řízení, které bylo proti němu vedeno. Pouze velmi ve zkratce a dle toho, co vyplývá z rozsudku MS je možno říci, že základem trestního stíhání tohoto advokáta byl dědický spor,

Následný vývoj ukázal, že ministr spravedlnosti hodlá podepsat vyhlášku o zvýšení advokátního tarifu bez toho, aby pro toto získal finanční krytí z ministerstva spravedlnosti či aby se vypořádal s přečetnými námitkami, které byly vůči zvýšení advokátního tarifu opakovaně uplatňovány v rámci připomínkového řízení v legislativním procesu. Dlužno shrnout, že tyto "připomínky" by se daly shrnout do v podstatě unifikovaného stanoviska, které by mohlo znít "Nedejte těm pažravejm advokátům nic". Je otázkou, jak bude nová vyhláška realizována, zvláště, když se

Novela advokátního tarifu je již více než rok bolavou patou advokacie, aniž by se na obzoru jevil jakýkoliv posun. Česká advokátní komora údajně intenzivně jedná s Ministerstvem spravedlnosti, ovšem jak se zdá, "skutek utek". Neblahý stav advokátního tarifu se již začíná promítat i do advokátního stavu jako celku, když počet advokátních koncipientů i počet advokátů stále klesá. Advokacie již prostě není lukrativní zaměstnání, ale práce s nejasnými vyhlídkami a faktickým pracovním přímusem. Unii advokátů je samozřejmě známa rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, dle kterého ex offo advokacie není "otrockou prací", ve smyslu ust. čl. 4 odst. 2 Úmluvy, dle kterého je zakázáno vyžadovat, aby vykonával nucené nebo povinné práce. Faktem ovšem je, že tato judikatura se vztahuje k době, kdy inflace se pohybovala v jednociferných číslech. Je otázka, jak by se na tuto situaci ESLP tvářil v dnešní době, kdy hodnota odměny advokáta stanovená dle advokátního tarifu poklesla od doby přijetí vyhlášky dobře o 60 %, advokáti tedy pracují za méně než polovinu oproti době, kdy byla daná vyhláška přijata.

Především je nutno zdůraznit, že ačkoliv případ samotný se vztahuje k situaci, kdy kárným žalobcem byl ministr spravedlnosti, je dle názoru UA plně aplikovatelný i pro případ, když je kárným žalobcem předseda kontrolní rady. Ten, kdo se pod kárnou žalobu podepíše, má nést za její podání plnou zodpovědnost. Je možné, že per analogiam k trestnímu řízení v průběhu řízení budou provedeny důkazy, které buď potvrdí nebo vyvrátí oprávněnost kárné žaloby. Tedy, že žaloba byla podána na základě neúplného zjištění skutkového stavu,

Doc. JUDr. Zdeněk Koudelka, Ph.D. uveřejnil na svém profilu v Parlamentních listech článek, který osočuje Českou advokátní komoru z toho, že se chová jako feudál a perzekuuje politiky za jejich politické názory, ačkoliv k tomu nemá oprávnění. V tom má samozřejmě doc. Koudelka pravdu, nicméně i tak se dopouští v článku několika nepřesností, které by dle našeho názoru neměly zapadnout:

Unie advokátů, z.s., vzala na vědomí informaci, vyplývající ze zápisu jednání ředstavenstva ČAK, dle kterého se počet advokátních koncipientů snížil zhruba o 1/3 na 2.000 osob a počet advokátů rovněž o zhruba 1.000 osob z 13 na 12 tisíc advokátů. Unie advokátů upozorňuje na možné zásadní ekonomické důsledky této situace na rozpočet České advokátní komory a obrátila se na předsedu ČAK s žádostí o přijetí "konsolidačního" balíčku.

Zvýšení advokátního tarifu po cca šestnácti letech byl klíčový záměr vedení České advokátní komory. Dosažení této ve své podstatě z legislativního hlediska elementární změny bylo již předem prezentováno jako "rodinné stříbro" v diadému úspěchů současného vedení advokátní komory. Již v minulých měsících Unie advokátů vyslovila pochybnosti, zda je změna advokátního tarifu dosažitelná. Nyní je nutno vznést ještě jeden dotaz: co pro přijetí novely advokátního tarifu udělal Česká advokátní komora?

Podzemní říčka Punkva, jejíž tok se vynořuje a zanořuje tajnosnubným způsobem v jeskyních Moravského krasu má špatnou pověst. Protéká totiž také propastí Macocha, místem to četných tragických sebevražd, naposledy mladé matky se dvěma malými dětmi.

Stejně jako říčka Punkva zanořuje své vody o tajemných zákoutí a podzemních jeskynních systémů, tak se zanořuje a vynořuje problém náhrady kárného řízení před kárnými senáty České advokátní komory.

Jedinou v zákoně o advokacii vyjádřenou úlohou České advokátní komory je „dohled nad řádným výkonem advokacie“. Tuto ze státu přenesenou pravomoc ČAK vykonává pomocí kontrolních mechanismů, které sestávají z činnosti Kontrolní rady a Kárných komisí, jejichž členové tvoří kárné senáty. Z tohoto uspořádání plyne také fakt, že skutečným „vládcem“ České advokátní komory není její předseda, ale předseda Kontrolní rady, který je jediným kárným