Stanovisko Unie advokátů, z.s. k situacím, kdy dojde k podání kárné žaloby, která následně (ať komorou samotnou nebo soudem) nebyla shledána důvodnou:

Především je nutno zdůraznit, že ačkoliv případ samotný se vztahuje k situaci, kdy kárným žalobcem byl ministr spravedlnosti, je dle názoru UA plně aplikovatelný i pro případ, když je kárným žalobcem předseda kontrolní rady. Ten, kdo se pod kárnou žalobu podepíše, má nést za její podání plnou zodpovědnost. Je možné, že per analogiam k trestnímu řízení v průběhu řízení budou provedeny důkazy, které buď potvrdí nebo vyvrátí oprávněnost kárné žaloby. Tedy, že žaloba byla podána na základě neúplného zjištění skutkového stavu,

přičemž v době podání žaloby ani tento nemohl být v úplnosti zjištěn. V takovém případě by náhrada škody za neoprávněně/bezdůvodně podanou kárnou žalobu nebyla možná a kárný žalobce by nemohl takovouto odpovědnost nést. Jiná je ovšem dle názoru Unie advokátů, z.s. situace, kdy žaloba je zamítnuta jen na základě nesprávného právního hodnocení skutkového stavu. Tey důkazní stav zůstává nezměněn, však kárný žalobce spoléhá na svůj vlastní výklad práva, ačkoliv tento není jednoznačný, ba dokonce je i v rozporu se standardní judikaturou.

Ve výše rozhodnuté a diskutované věci se odůvodnění Nejvyšším soudem jeví naprosto logické a jednoznačné. Argumentace Obvodního soudu pro Prahu 2 a Městského soudu naproti tomu naprosto neobstojí. Unie advokátů, z.s. ovšem upozorňuje na fakt, že senát č. 30 Nejvyššího soudu, který byl složen z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Vlacha ve věci sp.zn. 30 Cdo 1711/2015, 30 Cdo 1758/2015-690 zcela odmítl analogii se zahájením trestního stíhání s tím, že nárok na náhradu škody způsobené zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, je specifickým případem (judikatura vychází z analogického (extenzivního) výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za něž je považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje s tím, že stejný význam (důsledky) jako zrušení pravomocného usnesení o vznesení obvinění pro nezákonnost má zastavení trestního stíhání a zproštění obžaloby, a že v případě kárné žaloby není takový extenzivní výklad opodstatněný a že kárné řízení, vedené proti advokátovi podle ZA, nemůže založit odpovědnost státu za nemajetkovou újmu způsobenou advokátovi nezákonným rozhodnutím podle OdpSk na základě analogie s trestním stíháním.

Dle názoru Unie advokátů, z.s. by tedy bylo nanejvýš vhodné, aby se občansko-právní kolegium Nejvyššího soudu zaobíralo oběma, resp. Všemi třemi rozsudky ve vzájemných souvislostech a svou judikaturu v této oblasti sladilo.

https://www.unieadvokatu.cz/odpovednost-karneho-zalobce-za-podani-zaloby-ktera-nebyla-uspesna