Advokátní komora jako feudál (???)

Doc. JUDr. Zdeněk Koudelka, Ph.D. uveřejnil na svém profilu v Parlamentních listech článek, který osočuje Českou advokátní komoru z toho, že se chová jako feudál a perzekuuje politiky za jejich politické názory, ačkoliv k tomu nemá oprávnění. V tom má samozřejmě doc. Koudelka pravdu, nicméně i tak se dopouští v článku několika nepřesností, které by dle našeho názoru neměly zapadnout:

1) Autor se bohužel zcela mýlí ve svém názoru, co je účelem existence České advokátní komory. Tvrdí totiž, že tím je "hájení zájmů advokátů". Tento jeho názor není podložen vůbec ničím, natož pak zákonem. Ani v zákonu o advokacii ani ve vnitrostavovských předpisech není možno nalézti žádné ustanovení, které by svědčilo o takovémto "předmětu činnosti" České advokátní komory. Ta je totiž "pouze" orgánem veřejné moci a má jediný zákonem posvěcený předmět své činnosti, totiž dohled nad řádným výkonem advokacie. To, že tak činí prostřednictvím flagelantsky zvolených vlastních orgánů, je věc druhá. K tomu je opět znovu potřeba připomenout, že od roku 1990, kdy byla ČAK zákonem ustavena, se žádného jejího sněmu, který tyto orgány volí, neúčastnilo více než 20 % všech advokátů. To jen co se té reprezentativnosti advokátního stavu Českou advokátní komorou týká. 

2) Autor správně podotýká, že v roce 1990 byla obnovena pouze pražská advokátní komora, nikoliv moravská v Brně, což bylo reflektováno založením brněnské pobočky. Je třeba připomenout, že uspořádání advokátní komory před Druhou světovou válkou vycházelo ze Zemského zřízení,  takže samostatná moravská advokátní komora měla svůj smysl a pandán v politickém uspořádání země. V roce 1990 ze zemského zřízení zbyly jen Vrchní soud a Vrchní státní zastupitelství (a arcibiskupství) v Olomouci, přičemž odhadem tak 99 % obyvatelstva, právník v to čítaje, nemá již potuchy o tom, že kdy nějaké zemské zřízení existovalo a jak se vůbec stalo, že (zrovna v Olomouci...) se tyto instituce nacházejí. Dlužno též připomenout, že již v roce 1990 ( a i za dob socialistického Československa před tím) spadala justice do výlučné pravomoci každé z federativních republik ČSSR. (Jinými slovy, neexistovalo žádné federální ministerstvo spravedlnosti). Je proto logické, že v roce 1990, kdy se obnovovala samostatná advokacie, zkopíroval vznik České advokátní komory a Slovenské advokátní komory toto kompetenční uspořádání jednotlivých republik.

3) Pozapomenuta byla bohužel "peripetie" se vznikem Komory komerčních právníků, k čemuž došlo zákonem České národní rady č. 209/1990 Sb. ze dne 18. května 1990, o komerčních právnících a právní pomoci jimi poskytované. Vstoupil v účinnost k 1. 7. 1990. Pro úplnost dodejme, že původní zákon o advokacii měl číslo 128/1990 Sb., byl přijat dne 25. dubna 1990 a nabyl účinnosti rovněž ke dni 1. 7. 1990. Od tohoto dne tedy existovaly dvě komory právnických povolání, přičemž členové Komory komerčních právníků měli úžeji vymezené pole působnosti – ovšem advokáti byli oprávněni poskytovat své služby v oblastech komerčního práva rovněž. Blízkost obou komor – a možnost přecházet z jedné do druhé se také projevovala tím, že zkoušky komerčního právníka byly ze zákona uznávány jako advokátní (a naopak). Záleželo tedy na každém poskytovateli právních služeb (který absolvoval jednu ze dvou zkoušek) do které komory vstoupí. Tato "konkurence" komor byla z iniciativy České advokátní komory (o které pamětníci dosvědčí, že byla velmi intenzivní) v roce 1996 zrušena s pomocí nového zákona o advokacii č. 85/1996 Sb., který byl přijat 22.04.1996 s tradičním datem účinnosti od 1. 7. téhož roku.  Přijetím nového zákona o advokacii Komora komerčních právníků zanikla.  Dlužno však podotknout, že na Slovensku Komora komerčných právnikov stále existuje a její "konkurence" dle názoru Unie advokátů, z.s., přispěla k podstatně pružnější činnosti Slovenské advokátní komory – příkladmo formou elektronického hlasování.

4) Nakonec je nutno připomenout, že z ničeho jiného, než ze Zákona o advokacii nevyplývá, že advokátní komora musí být pouze jedna. I v řadě evropských států je více advokátních komor, o pluralitě advokátních komor v jednotlivých státech USA nehovoře. Je tedy otázkou politické vůle (a evidentní touhy České advokátní komory o udržení si monopolu), že doposud existuje pouze jedna advokátní komora. Avšak v případě, že by někdy došlo ke změně politických poměrů oproti těm současným, nelze vyloučit, že - právě s ohledem na současné provládní ryze politické angažmá České advokátní komory - bude mít nová vláda zájem na ustavení konkurenční advokátní komory, a to právě pro - paradoxně - důvody, nastolené Českou advokátní komorou. Lze totiž předpokládat, že nově ustavená vláda bude mít zájem ochránit "své" advokáty, případně zabránit politickému angažmá jakékoliv advokátní komory, a o jakýmkoliv politickým směrem. Z tohoto hlediska považuje Unie advokátů, z.s., politické angažmá České advokátní komory za zcela sebezničující.

https://www.parlamentnilisty.cz/profily/Doc-JUDr-Zdenek-Koudelka-Ph-D-120247/clanek/Advokatni-komora-jako-feudal-130698

Příloha Size
Advokátní komora jako feudál.docx 35.66 KB