Dne 31. 7. 2025 podal předseda Nejvyššího soudu ČR na advokátku Kláru A. Samkovou stížnost, kdy žádal její kárné potrestání za to, že vyslovila pochybnosti o způsobu, jakým soudy postupovaly v "cause bitcoiny", kdy v rozhovoru pro Parlamentní listy uvedla, že dle jejího názoru soudy rozhodovaly v rozporu se standardní judikaturou Nejvyššího soudu. Toto hodnocení práce soudů (nikoliv soudu Nejvyššího, na jehož judikaturu advokátka odkazovala!) se předsedy Nejvyššího soudu ČR dotklo a uvedl, že
"Výroky obsažené v nadepsaném vyjádření jsou s profesními povinnostmi v příkrém rozporu, neboť jsou zcela smyšlené, postrádají jakýkoliv faktický základ a svou povahou překračují rámec věcné kritiky vyjadřované přiměřeným a odborným způsobem s oporou v doložitelných skutečnostech (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. října 2009, sp. zn. 6 Ads 41/2008".
Odkazovat se v roce 2025 na jeden rozsudek Nejvyššího soudu z roku 2008 je možno považovat samo o sobě za poněkud diskutabilní, ovšem co není možno považovat za diskutabilní je evidentní neznalost předsedy Nejvyššího soudu ČR (!!!) o způsobu projednávání stížností na advokáty, neboť sám v dobrém prokurátorském duchu navrhl i trest, totiž uložení pokuty provinivší se advokátce ve výši 100.000,- Kč.
Dne 16. 6. 2026 shledala Kontrolní komise stížnost předsedy Nejvyššího soudu jako nedůvodnou a v odůvodnění, zaslaném stěžovateli, mimo jiné uvedla:
"V souladu ustanovením čl. 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod jsou advokáti, oproti jiným kategoriím osob, částečně omezeni ve svobodě projevu, a to vzhledem k ustanovení čl. 4 etického kodexu (kterým je advokát vázán na základě ustanovení § 17 zákona o advokacii), podle kterého je advokát všeobecně povinen poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu.
Zmíněné jisté omezení advokáta v jeho svobodě projevu nelze chápat tak, že by byl advokát ve svém právu omezen co do obsahu, nýbrž zejména co do formy a způsobu uplatnění tohoto práva.
Z uvedených východisek ostatně vychází i pro Kontrolní radu České advokátní komory závazný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. října 2018, č. j. 9Ad 10/2015 - 122, který rovněž zdůraznil, že z hlediska obsahu hodnoceného projevu je nezbytné přihlédnout ke skutečnosti, zda se jedná o kritiku rozhodnutí nebo o kritiku osoby a že kritika soudního rozhodnutí se těší zvýšené ochraně, neboť nelze připustit, aby vydaná rozhodnutí nepodléhala jakékoli kontrole či polemice, a tímto také docházelo k omezení práva na šíření informací."
Unie advokátů, z.s. kvituje rozhodnutí Kontrolní rady ČAK s povděkem a vyslovuje naději, že stejným způsobem bude ČAK rozhodovat i v dalších stížnostech, které vůči advokátům směřují pro prezentaci jejich politických prohlášení.